Akcent - festival divadla s presahem

Milí návštěvníci divadla Archa a festivalu Akcent.

Říkám si TOY BOX, miluji komiksy a nesnáším reklamu.

Za póry hladké kůže modelek vyhlazených fotošopem tuším neúctu k člověku i malé naivní anorektičky umírající hladem pro nové ideály krásy. Za rozesmátými tvářemi rodin z reklam cítím prázdnotu těch, kteří v satelitních sídlištích rozdělili svou samotu příliš vysokými ploty. Každý dokonale zlatý retrívr, který jim skotačí po boku, mi připomíná osudy zvířat v útulcích, kam se příliš snadno a příliš bezcitně odkládají, pokud nejsou dostatečně roztomilí nebo poslušní a přístup celé společnosti ke zvířatům jako k věcem. Mimochodem se to dělá i s lidmi. Nefunguje vám vztah? Vaše přítelkyně nebo přítel už nejsou bezproblémoví a roztomilí? Není s nimi taková zábava jako na začátku? Vyměňte je tak, jako se mění mobil. Mnoho lidí mé generace je hrdých na to, že jsou single. Pro mě to znamená vrchol konzumu a neschopnosti převzít zodpovědnost za cokoli, za druhého člověka, za svůj život. Ať mi nikdo neříká, že všichni ti singleři nebrečí ve svých trendy bytech večer do polštáře. Každé nové sídliště, které vidím v bezchybné 3D prezentaci mi připomíná bezohledné bourání staveb, které měly kdysi ducha a hodnotu. Nenávidím svět, který nám sociální inženýři z generace porevolučních vítězů navrhli jako jediný možný.

Reklamní kampaň pro festival akcent je jediná reklamní kampaň, k níž jsem ochotná propůjčit své umění věci popsat kresbou a zachytit je komiksem. Spolu s Mikulášem Macháčkem jsme ji navrhli na základě reálných výpovědí skutečných lidí. Paní, která si myslí, že cikáni jsou bordeláři, jsem potkala v Rokytnici, šťastný otec Martin je nakreslený podle skutečného Martina, soukromého detektiva, který bydlel v bytě nade mnou v Neratovicích, a sociální pracovnice Marcela je skutečná sociální pracovnice, která věděla, že trpím psychickými problémy, a přesto mi jednou řekla, že lidi jako já patří za plot blázince.

Slavnostního zahájení se nezúčastním, protože mě nezajímá prezentace mé osoby. Doufám, že o to víc k vám promluví moje práce. Místo sebe bych ráda vystrčila na pomyslné výsluní všechny, kteří se se mnou na přípravě reklamní kampaně podíleli, zejména členy občanského sdružení Inventura. Nakreslili jsme společně pro vás komiksy o lidech, kteří se stejně jako já do šťastného reklamního světa nehodí. Děti, kterým se posmívají, že jsou socky, si to v našich komiksech přestanou nechat líbit, cikáni se skamarádí s většinou a homosexuálové na strašlivém homotanku dojedou na Pražský hrad, kde se z toho Vašek konečně definitivně zvencne.

Chceme tím říct: nezapadáme, možná patříme za plot blázince nebo na okraj společnosti, ale v tom je naše síla. Lidi mi často říkají, že si věci moc beru nebo že jsem naivní, když si myslím, že se věci dají změnit nebo dělat jinak. Já si myslím pravý opak. Myslím si, že oni sami jsou naivní nebo nemají dostatek fantazie, když si nedokážou představit, že jiný svět je možný. Myslím si, že být citlivý, brát si věci k srdci a nechat je na sebe působit je jediný způsob, jak v současném světě přežít.

Je pro mě čest, že jsem se mohla na festivalu Akcent podílet. Doufám, že si ho všichni užijete.
 

komix

 

komix

 

komix

komix

 

Další komiksy budou přibývat!